Červenec 2016

Téma týdne - hluboko uvnitř

13. července 2016 v 10:47
Každý je nějaký. Nikdo nemůže být stejný jako ty, nebo jako někdo druhý.
--
To sice ano, ale ještě ke všemu je dost lidí jiných uvnitř a jiných zvenku. Fasáda neprozrazuje, jestli je v domě uklizeno. Obal knihy mi nikdy nepověděl, jestli ji po přečtení nadšeně doporučím všem v okruhu dvaceti mil, nebo zda ji zhnuseně hodím do koše.
Stejně tak neumím zpozorovat, co kdo má hluboko uvnitř.
Znám dost lidí, o kterých jsem se mylně domnívala, že je mám naprosto přečtené.
Nemám schopnost dívat se dovnitř.
Když mi někdo nadšeně vypráví o výletu do Krkonoš a básní o koupání, sluníčku, přírodě a bůhví o čem ještě, možná si přitom v klidu myslí: "Ježíš, tak nepovedenou dovolenou jsem snad ještě nezažil! Sousedi nepříjemný, jídla drahý a hnusný a ten děsnej smrad…"
Nic nepoznám.
Nebo ještě lépe.
Konverzace na téma moje nový botky.
Já: "Líběj se ti, že jo? Žlutá je asi moje nejoblíbenější!"
Načež kamarádka odpoví: "Jo, krásný!!" a myslí si "Božínku, ta je blbá jak tágo! Jak může ty boty nosit k těmhle šatům?! A žlutá vůbec…? No fuj…"
A tak dále a tak dále!
Nepoznám to. Nikdy. Zaručeně budu v tomhle vždycky mimo…

Být divný

10. července 2016 v 20:19
Být divný.
Myslím, že když už se do té role jednou dostanete, je těžké se z ní vymotat. Můžete předstírat, že je to váš koníček, hobby, že se prostě rádi lišíte. Ale uvnitř, uvnitř to pořád budete vy. Neutečete.
Kdysi si do mě každý kopl. Snášela jsem to. Dělala jsem, že to nebolí, že je to celé velká sranda… ale přišla doba, kdy to odeznělo a já to nevydržela.
Ale pak se naštěstí stala se spousta věcí. Především jsem se dostala do jiného prostředí. Mezi lidi, kteří byli taky divní.
Hodně divní.
Ale pořád ne tolik, jako já.
Naučila jsem se svou roli předstírat, hrát. Myslím, že ji hraju dobře. Roztěkaná, dobromyslná, trochu naivní středoškolačka. Jen občas mi to trochu ujede.

Náhle řeknu něco, co by "moje postava" nikdy neřekla. Ale zatím to nikomu není divné… naštěstí.